Láčkovky – Nepenthes
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: láčkotvaré (Nepenthales)
Čeleď: láčkovité (Nepenthaceae)
Rod: Láčkovka (Nepenthes)
Druhy: od objevení je známo asi 120 druhů (nemusí být konečné)
Rozšíření: tropické deštné lesy jihovýchodní Asie (Borneo, Sumatra, Srí Lanka, Laos, Madagaskar, Jáva, Singapur, …)
Bližší popis: láčkovky jsou tropické, převážně pralesní polokeře. Rostou buď epifitně (na jiných rostlinách – stromech), nebo na půdě (směs rašeliny), nebo jako liány, které jsou v extrémech velké až asi 30m. List je členěn třemi viditelně rozlišitelnými částmi:
1) asiminační plocha (čepel listu)
2) úponka (prodloužený řapík)
3) láčka (konvicová past).
Pasti: láčkovky mají past „gravitačního“ typu, což znamená, že když přiletí hmyz, váben na sladký nektar na obústím, začne se propadat do nitra láčky. Každý pokus o vyváznutí skončí většinou neúspěchem. Láčky mívají konvicovitý tvar, velikost bývá od několika centimetrů (např.: N. anamensis [Thajsko, Kambodža] mívá zpravidla láčky maximálně 10 – 12 cm dlouhé), až po doslova obří pasti (např.: N. truncata [Filipíny] mívá opravdu obří láčky, klidně i < 50 cm) , které mají na výšku kolem půl metru (hlavně v přírodě). Pasti jsou asi do 1/3 naplné silnou trávící tekutinou, která dokáže skoro na kost roztrávit i menší obratlovce (například myš nebo ptáci). Láčky se člení z víčka, konvicovitého laloku (v němž je trávící tekutina), obústí a voskové zóny (na niž je vrstva „vosku“, který znemožňuje hmyzu dostat se navrch láčky.
Ondřej Zakopal